Pan Otrava

Žila byla jedna mladá milá slečna. Chodila do školy pro sportovce, měla tam své kamarádky a kamarády.
A pak tam byl on. Ten Otrava. Pořád na ni zíral. Chodil za ní. Nudil jí svými bláboly o věcech, které ji nezajímaly.
Když už myslela, že má od něho pokoj, co se nestalo. Zazvonil telefon. Zpráva. Od něj.
"Pane bože, už neee!" vyprskla vztekle a mrštila telefonem. "Nedá mi pokoj a nedá... Už nevím, co mám dělat."
Bědovala. "Ani chvilku vydechnout mi nedá a už mě otravuje znovu." Pan otrava ji však otravoval i jinde než ve škole
a pomocí zpráv. Když měla chvilku volného času po náročném tréninku a zapnula počítač, stalo se to znovu.
Vyskočilo červené okénko, z rámečku na ni civěla Otravova odporná tvář a jeho slova, byť jen napsaná, ji znovu rozčílila.
"A dost!" Řekla si. "Zítra to jednou pro vždy skončí..." Když si posléze připravovala věci na další den, přibalila si
malý kapesní nožík. A velice přesně si dokázala představit, co by s ním dokázala udělat.