Duše Ramesse II.

Příběh začíná ve starověkém Egyptě za vlády Ramesse 2., který urazil boha zemřelých TOTHA. TOTH potrestal Ramesse tím nejhorším možným způsobem. Díky beztrestnému Ramessovu životu by jeho duši nemohl odmítnout vzít na věčnost. Rozhodl se tedy jeho duši spoutat do posvátné kanopy. Čímž zabránil její pouti. Schoval pak kanopu tak, aby nemohla býti nalezena. Avšak nebylo by jak pokračovat, kdyby bůh slunce RHE nepozměnil kletbu tak, že každých 500 let budou míti potomci starověkých Egypťanů možnost zachránit duši jednoho z jejich největších králů. TOTH však nedomyslel, co všechno způsobil budoucím generacím.
Po smrti Ramesse bylo jeho tělo řádně balzamováno. A přesto jeho duše nemohla odejít. Nyní se přesuneme do doby, kdy egyptologie byla na vrcholu. Do chvíle, kdy mladá egyptoložka Sofie stojí nad sagkofágem Ramesse 2., jehož hrobku nalezla v Údolí králů. Bylo již pozdě, a tak se rozhodla, že ho prozkoumá až další den. Nechala u vchodu stát stráž, doufajíc, že její oběv někdo neodcizí. Stráž však brzy po jejím odchodu usla.
Nevěděla, že je z dálky sleduje muž, kterého do těchto míst přivedlo volání osudu. Netušil proč, ale musel sejít dolů k hrobce, vejít dovnitř. Přeně věděl, jak otevřít sarkofág. Musel vyplnit to, co bylo dáno. V tu chvíli sám netušil, že právě on je potomkem samotného Ramesse. Otevřel sarkofág a ve stejný moment viděl minulost. Věděl, co se stalo, pochopil, proč ho to tak táhlo do těchto míst. Ví, že musí zachránit duši Ramesse, jinak sám nenalezne lásku a nedojde klidu. Ale nebyla by to kletba rozzlobeného boha, kdyby tu nebylo něco, co by Ramessova potomka svedlo z té správné cesty. Viděl, jak se mu bude dařit, když nebude pátrat po zakleté kanopě. Jak nezměrné bohatství ho čeká.
Mezitím si Sofi uvědomila, že v pohřební komoře nechala své poznámky. Chtěla si je ještě jednou projít. Když ji slyšel scházet po schodech, bylo již pro záhadného muže pozdě. Už se neukryje. Tak jen stál a čekal, kdo přijde. Něco tak překrásného však nečekal. Snad by byl schopen říci, že je to anděl. Když Sofi viděla cizího muže u svého objevu, tak by se snad měla zlobit, ale byla úplně stejně okouzlena.
Rozhlédla se po místnosti. Zjistila, že nic nechybí. Takže se pokusila o rozhovor. Nemohla si pomoci, moc hezky se jí s Jackem povídalo. Oba dva se do sebe okamžitě zamilovali. Háček byl v tom, že i když Jack věděl, že ji miluje, tak nemohl nic dělat. Stále na sobě měl onu kletbu. Nechápal proč se s ním Sofi vůbec baví, zničil jí její objev.
Mohli by tedy spolu najít zakletou kanopu. No za pokus přeci nic nedá. Popsal jí, co se stalo a co musí vykonat. Byl překvapený, když souhlasila. Možná tohle je pro ni to dobrodružství, které v Egyptě hledá. Řekl jí, že musí postupovat rychle, že den, kdy bude možno kanopu najít se blíží. Že musí postupovat podle vodítek. První že ví, ale další budou muset objevit.
Nejprve musí do Káhiry. Hledají uličku ve staré části. Kde má být na kameni vytesána zpráva, jak mají postupovat dál. Zprávu mají hledat tam, kam nedosáhne velké oko. „Poznávám tu uličku, to je ona. Ale jak si máme vysvětlit to s tím okem?“ ptal se Jack. „Myslím si, že velké oko má být slunce, tak hledej místo, kam nemohou dopadat sluneční paprsky. Kam v té době nemohly dopadnout“ odpověděla mu Sofi. Rozlíželi se. „Támhle“ ukázal Jack do vlhkého rohu. „Ano, to by molo být ono.“ Oba k němu rychle zamířili. Byli plni vzrušení. Opravdu našli nápis. Sofi chvilku trvalo, než ho přečetla, ale povedlo se. Další místem má být chrám v Luxoru. A vzkaz byl: hledejte u nohou nejmajestátnějšího Ramesse. Bylo neuvěřitelné, že nápis zůstal zachován, když na něj po staletí působyly živly přírody.
Sofi vyndala svůj zápisník. „Hledejme samotného Ramesse. Vždyť v Luxoru je několik jeho soch. A jsou různě veliké. Tak u té největší bychom mohli čekat další stopu.“ „Sofi nevím co bych bez tebe dělal.“ Cesta tam byla velmi náročná. Trvala jim několik dní. Železnice se teprve rozvíjí. Museli cestu zvládnout na velbloudech. Během putování se stále více zbližovali. Měli štěstí, že archeologové začali odkrývat právě tu sochu kterou hledali. Podstavec by byl jinak zavátý pískem a nemohli by včas najít všechny kousky skládanky. Dalším vodítko jim říkalo, že mají hledat pomoc u boha HORA a to v chrámu v Edfú.
„Kolik těch nápověd ještě může být Sofi?“ „Myslím, že tahle bude poslední. Ve své době to bylo významné opevněné město. Proto si myslím, že chrání poslední nápovědu.“ „Kéž by to tak bylo. Jinak si myslím, že bychom to nestihli.“
Socha boha HORA zůstala naštěstí v dobrém stavu. Tentokrát jim trvalo delší dobu, než přišli na to, kde je jejich záchrana schovaná. Museli poškodit podstavec. Ale měli ji.Vůbec se jim nechtělo věřit, že po celé té cestě se mají vrátit zpět do Údolí králů. Ikdyž cesta bude příjemnější. Protože mohou putovat po Nilu. Poslední večer před oním dnem. Který má rozhodout o jejich dalším životě. Jack pochopil, proč museli absolvovat tak dlouhou cestu, aby se nakonec vrátili na místo, kde začali. Měli si z toho vzít ponaučení. Na naši minulost nemůžeme zapomenout. I když to není minulost našeho života, ale našich předků. I přesto nyní platíme za neprožitou minulost.. A zároveň měli složit zkoušku, zda-li jsou dostatečně odhodlaní. Museli zvládnou nástrahy pouště, aby dokázali, že zvládnou i to, co je čeká nyní.
Ráno slunce nevyšlo. To bylo znamení, že právě dneštní den je ten, kdy mají naplnit svůj osud. Pomalu sestupovali do hrobky. Tu v noci hlídal duch věrného služebníka Ramessova. „Nevyšlo slunce, proto si myslí, že má stále strážit pánovo tělo. Právě on nám poradí, kde je kouzelná kanopa“ šeptala Sofi, když viděla chodící mumii se znaky Ramesse.
Jack šel první. Když si ho všiml, nejprve chtěl zmizet, ale Jack ho zastavil. „Né, přišel jsem zachránit otcovu duši. Poraď nám kde je ta kanopa.“ Pokývnul na holou zeď a zmizel. „Ale co budeme dělat teď“ nevěděl si rady Jack. „Počkej, určitě nám ukázal skrytou komoru, kterých je v egyptských stavbách nesčetně. Tam nejspíš najdeme to, co hledáme. Jen musíme přijít na to jak se otvírá.“ To už ale Jack našel způsob jak tajnou mísnost otevřít. A uvnitř opravdu našli kanopu. Byla na zlatém podstavci opředená staletými pavučinami. Lampa osvětlovala vířící starý prach. Jack ji nejprve zdvihl s posvátnou opatrností, ale pak řekl: „Teď ji jen musíme zničit!“ A hodil ji proti zdi. Roztříštila se. Z jejího stříbrolesklého obsahu se zformulovala postava muže. Začal promlouvat ve starém jazyce. Sofi měla s překladem trochu problémy, ale i tak věděli, o čem postava mluví. Poděkovala jim, že duši osvobodili a že konečně může dojít klidu. A tím budou moci dojít klidu i ramessovy potomci. Že jsou velmi stateční a chytří, když dokázali dojít až sem. Poté na ně na oba ještě jednou pohlédl a zmizel. Zlá kletba TOTHA byla tímto zrušena. A Jack mohl Sofi konečně vroucně políbit.