Cigistock Pod lampou

Devátá hodina 21. Prosince. Divadlo pod lampou praská ve švech.
Na místě se sešlo na již tradiční Cigistock Pod lampou několik desítek lidí na příděl jejich oblíbené hudby. Proč tu ale bylo tento ročník více lidí než jiné? Důvodem je jistě absence hlavního, velkého bratříčka festivalu Cigistock, který jsme museli poslední červen oželet.
Ale teď už zpět k samotné podlampácké verzi festivalu. První skupinou byl neustále se rozpadající a scházející Žeržej. Frontman skupinka ze začátku představení vyzval k minutě ticha za nedávno zemřelého Václava Havla. Po úctě k tomuto velikánovi už mohl začít samotný koncert. Žeržej hrál takřka hodinu a dá se říct, že rozehřál tanečníky klasického tance poga tím správným směrem.
Okamžiky poté již obecenstvo jako jeden muž očekávalo příchod velice oblíbeného zpěváka Adolpha, který je jinak než zde skoro k nezastižení.
Pokud jsem tvrdil, že v první třetině koncertu nás Žeržej rozehřál, tak teď jsme doslova vařili.
Nebylo divu, že když po další hodině Adolpho odcházel, nálada začala klesat, i když to by se dalo stejně dobře připsat poslední kapele Nebylo nás 5.
Démonicky depresivní pětka dokázala prořídnout publikum na své skalní fanoušky a pár čumilů. Musím přiznat, že jejich styl hudby je vyhraněný na tolik, že konzervativnější jedince by to mohlo stát zdraví, a to ne jedno. To však vůbec nevadí jejím příznivcům, kteří se v rytmu čiré deprese mohli pohupovat až do půl jedné, kdy, jak už to tak bývá, přišel neodvratný konec celé hudební seance a i zbytky obecenstva se pomalu trousily pryč.
A co říci na závěr? Všichni můžeme doufat, že i příští ročník bude tak vydařený jako tento a že se v roce 2012 konečně dočkáme i velkého červnového festivalu pořádaného na území Církevního gymnázia v Plzni.

Jakub „Aki“ Matas