Nebudu

Nebudu psát básně…
Nebudu psát poety ani srdcervoucí příběhy
Nemám proč
Nemám na koho žarlit
Nemám proč se zlobit
Nemám proč být smutný
A už rozhodně nemám být zamilovaný
Nemám chuť se nikomu svěřit
Nemám chuť rozbít pěstí…vyztuženou žárlivostí, vztekem a křivdou
Xicht té samozvané královně srdcí…
Té hibridní čubce, co si myslí, že když příjde někomu do života
Tak je vítáná
Nakráčí mu hrdě a sebejistě do domu a řekne
Teď jsem paní já….budeš brečet kdy řeknu, smát se kdy řeknu…trpět budeš teď už pořád

Ona si snad myslí že jí to projde
Podívejte se na ni…
Škodolibě se usmívá
Řechtá se smíchem krvavým a nezapomenutelně vlezlým
Zaleze pod kůžu jako scarab…žere žere a žere
A co třeba taky dávat
Ne??
Jak jinak….
Žiletka se na mě usmívá a já nemám důvod
Neuposlechnout její volání….
Jdu…
Sbohem…