Naděje anděla

Jako čerstvě napadaný sníh,
tak krásný je tvůj smích.
Nehledíš povýšeně, suše-
pomáháša záříš, jako tvoje duše.

Jeden pohled rázem změní,
bolest, co byla, poleví sama a není.
Vše vypadá lepší, lehčí,
starosti byly zbytečné a svět je hezčí.

Zlé pocity a vzpomínky,
mění se najednou v záminky.
V záminky na jeden pohled,
na tu, co jsem vdycky zahléd'.

Na tu jiskru, na ten život,
na ten štěstí příchod.
Ty neumíš říci zlé slovo,
ačkoliv tě vzpomínky tíží, jako olovo.

Ne bolest, ne pláč...
Pomoc? Štěstí? Není zač.

Byla jsi anděl seslán z nebe,
dnem i nocí pozoruji pouze tebe,
Stále ti chci pomoct, stále jsem tu stál.
Ale ty nad slzami mávneš rukou a jdeš dál.

Říkáš, že člověk nemá litovat, co udělal.
Jen toho, co udělat mohl a promeškal.
Ty necháváš být smutné vpomínky,
ačkoliv by tě i tisíckrát zlomily.

Jsi šťastná tak, jak jsi a žiješ.
Okolnosti hrdě přijmeš.
Jen jdi a šťastně žij!
Lidi musí své sny plnit, kromě toho, že je sní.